
Seděla ve vysoké trávě. Sněhobílé šaty měla rozprostřené okolo sebe a ledový vítr jí cuchal havraní vlasy. Slyšela odbíjet kostelní hodiny...
Pohled jejích hlubokých modrých očí byl upřen do dálky.
Neprostupná mračna nad ní chrlily malinkaté kapičky deště, jenž se zlehýnka snášeli k zemi.
V tom se za ní ozval mužský hlas, když se otočila spatřila za sebou muže středního věku, ruce měl zabořené hluboko v kapsách černého kabátu.
,,Viktorie, neměla by jste se vrátit zpět dovnitř?" navrhl, nikdy si nezvykla na to že jí vykal ,, nemyslíte že je tu kapánek zima" v tom měl pravdu, Viktorii byla opravdu zima a mráz jí prostoupil až do morku kostí.
,, Ano, máte pravdu" uznala ,, vrátím se zpět"
,, Dobře uděláte, nechceme přece aby jste se nachladila" řekl muž soucitně a vzal ji za ruku.
Odvedl ji do domu, starého, velkého domu, v němž právě probíhala oslava narozenin jejího příbuzného, strýce Charlieho Browna.
Viktorie nesnášela rodiné oslavy a už vůbec ne své příšerné příbuzné.
...
,, Tady jsi" zvolala nadšeně její prateta Margaret
,, Už jsme se báli že se ti něco stalo" přidal se její strýc Charlie
,, Ne jsem v pořádku" odvětila Viktorie a odhrnula si pramínek vlasů z bledého obličeje,, Nic mi není"
,, Běž si sednout tamhle k děvčatům" pobídla ji prateta, těmi děvčaty myslela jejích pět sestřenek, které seděly okolo dlouhého jídelního stolu.
Když si přisedla, probodlo ji hned několik naštvaných pohledů najednou.
,, Co tady děláš?" zeptale se Emily kysele
,, To co vy, čekám až to tu konečně skončí" odvětila a zkřížila ruce na prsou.
,, Co budeme dělat?" zeptala se Kirstin, nejmladší a taky Viktorii nejbližší dívenka
,, Nevím, něco vymyslete" usmála se Viktorie, ale její úsměv patřil pouze Kirtin
,, Chcete, abych vám ukázala můj pokoj?" zeptala se nadšeně nejmladší dívenka, a když zjistila že všichni souhlasí v jejích tvářích se vytvořili roztomilé dolíčky
,, Tak jdeme" zavelela Samantha, když se odklonila od své knihy všech pět děvčat následovalo Kirstin ven z jídelního sálu.
Dívky vystoupali po dřevěných schodech, které po každém dalším došlápnutí zavrzali.
Nad schody následovala dlouhá zatuchlá chodba, Viktorie postřehla malá zrnka prachu, jenž se vznášela ve vzduchu.
Kirstin docupitala až k posledním dveřím na konci protáhlé chodby a zatáhla za mohutnou dveřní kliku.
,, Tadá" pronesla Kirstin polozpěvem
,, Nádhera" vydechla Viktorie
,, Máš to tu pěkné" konstatovala Emily a opřela se o vyřezávanou skříň. Kerstinin pokoj byl sladěn do krásné, světle modré barvy a nábytek z tmavého dřeva vše skvěle podtrhl.
Alicin pohled byl směsicí okouzlení i závisti.
Molly zavadila pohledem o malý domeček pro panenky,
,, Co to je?" zeptala se a zvědavě přistoupila k domečku
,, Tohle?, to je můj domeček pro panenky" prohlásila hlasem plným hrdosti a štěstí nad tím jaký její pokoj sklidil obdiv...
,, Můžu se podívat?" zeptala se Viktorie a když Kirstin přikývla, poklekla před domeček.
Vypadal normálně, malý dětský domeček pro panenky, jen jedna věc Viktorii bila do očí - malá panenka, která si ji přeměřovala zlým pohledem, Viktorii připadalo že ji sleduje, její černé, plastové oči na ni upřeně hleděli.
,, nepohnula se?" zeptala se ustrašeně Alice a její hlas se ve zlomku vteřiny zlomil...
...
,, Kdo?"
,, no přece ta,... panenka" upřesnila Alice a zamávale prstem ve vzduchu. Takže ji neviděla jen ona ale i Alice?!
,, Myslíš Georgiu?"
,, Co prosím" zeptala se tentokrát nechápavá Viktorie
,, Říkám jí Georgia, tak se jmenuje" zaculila se Kirstin
,, Aha" vyšlo z Viktorie ,, Georgia" každopádně ji ta panenka děsila
Chvíli bylo mezi dívkami ticho, ,,nepůjdeme dolů?" nadhodila Molly
...
Viktorie seděla v jídelním sále a proklínala každou další promrhanou minutu svého života.
Ale během několika vteřin se ozval výkřik.
Sálem se pronesl zmatek, nikdo už neseděl, všichni zděšeni pobíhaly kolem stolů a snažili se zjistit co se v domě stalo. Přičemž si Viktorie ani nevšimla že Alice a Kirstin zmizeli.
Viktorie ale tušila, odkud výkřik pochází.
...
Vyběhla schody, otočila se na podpadku a proběhla dlouhou chodbou.
Rozrazila dveře do Kirstinina pokoje.
Srdce jí tlouklo, bála se, že až moc nahlas.
Na čele cítila kapičky potu.
Byla zahalena horkem, když se dotkla svého čela, měla za to, že má teplotu.
,,Kirstin?" zašeptala ,, jsi tady?"
Odpověď jí přišla s hlasitým prásknutím dveří. V té chvíli už začala naplno ječet, nad tím co před ní leželo na zemi, spíše nad kým.
Na křídových šatech teď měla krvavé skvrny, pokožku měla téměř průhlednou a její oči byly podlité krví. ,, Alice je mrtvá, mrtvá!!!"
Viktoriina hlava pulzovala bolesttí, podlomili se jí kolena a její zrak jezdil po Aliciném zjizveném obličeji, v jejích očích už šlo vidět pouze bělmo.
Ve zlomku vtřiny ji Alice pevně chytla za nohu, a to způsobilo že se Viktorie znova rozječela.
Alice ji ale chtěla jen varovat, dát znamení, pomoct jí...
Varovat před tím co stálo za ní.
...
Poslední co spatřila byli černé, plastové oči s hustými umělými řasy.
Před očima se jí všechno rozmazalo...Neoslepla, jen teď viděla něják...jinak...
Její úhel pohledu byl v mnohem nižším bodu, a viděla tak...uměle...
...
Hlava jí třeštila bolestí, když se konečně probrala. Sotva rozlišila co jsou její myšlenky a co opravdové hlasy.
,, Nepohnula se?" zeptala se rozrušeně Alice, její hlas byl jako ozvěna která se rozbíjela ve Viktoriiné hlavě
,, Ne" zapudila její myšlenky Molly
,, je ti už líp?" zeptala se
,, Ano, doufám že Viktorii bude také" její pohled se upíral na podlahu . A v tom to spatřila, viděla sama sebe! Svou mrtvolu? ,, Ne hýbe se, vlastně, hýbu se"
Viktoriino tělo se zvedlo z podlahy a Molly vyděšeně odskočila
,, V..v-viktorie?" Alice nejistě přistoupila k jejímu tělu
,, Ano? Jsem v pořádku, nic, nic se mi nestalo" odpověděla
,, Ale, ale..."
Georgii chvíli trvalo než si zvykla na lidské tělo.
,, Já jsem přece tady!" zaječela opravdová Viktorie, ale bylo to zbytečné, nikdo ji neslyšel
,, Pojď Viky" pobídla Molly Georgii ve Viktoriiném těle
,, Kirstin, nech tady tu panenku, vidíš, že nepřináší štěstí" řekla Georgia a ukázala na Viktorii
Všechny dívky odešly, Kirstin se na panenku na chvíli s povzdechem podívala ,, Mám tě ráda Giorgio, ale musíš tady zůstat" po tváři ji stekla slza.
V pokoji už zůstala jen Viktorie a Giorgia, každá v nevlastním těle.
,, Hodně štěstí" popřála jí Giorgia a na tváři měla škodolibý úšklebek
Pak se zabouchly dveře, v pokoji už zůstala jen panenka s černýma plastovýma očima, které kdysi bývali modré.


















