Březen 2013

Georgia

28. března 2013 v 21:43 | Jane |  Dools trilogy


Seděla ve vysoké trávě. Sněhobílé šaty měla rozprostřené okolo sebe a ledový vítr jí cuchal havraní vlasy. Slyšela odbíjet kostelní hodiny...
Pohled jejích hlubokých modrých očí byl upřen do dálky.
Neprostupná mračna nad ní chrlily malinkaté kapičky deště, jenž se zlehýnka snášeli k zemi.
V tom se za ní ozval mužský hlas, když se otočila spatřila za sebou muže středního věku, ruce měl zabořené hluboko v kapsách černého kabátu.
,,Viktorie, neměla by jste se vrátit zpět dovnitř?" navrhl, nikdy si nezvykla na to že jí vykal ,, nemyslíte že je tu kapánek zima" v tom měl pravdu, Viktorii byla opravdu zima a mráz jí prostoupil až do morku kostí.
,, Ano, máte pravdu" uznala ,, vrátím se zpět"
,, Dobře uděláte, nechceme přece aby jste se nachladila" řekl muž soucitně a vzal ji za ruku.
Odvedl ji do domu, starého, velkého domu, v němž právě probíhala oslava narozenin jejího příbuzného, strýce Charlieho Browna.
Viktorie nesnášela rodiné oslavy a už vůbec ne své příšerné příbuzné.

...

,, Tady jsi" zvolala nadšeně její prateta Margaret
,, Už jsme se báli že se ti něco stalo" přidal se její strýc Charlie
,, Ne jsem v pořádku" odvětila Viktorie a odhrnula si pramínek vlasů z bledého obličeje,, Nic mi není"
,, Běž si sednout tamhle k děvčatům" pobídla ji prateta, těmi děvčaty myslela jejích pět sestřenek, které seděly okolo dlouhého jídelního stolu.
Když si přisedla, probodlo ji hned několik naštvaných pohledů najednou.
,, Co tady děláš?" zeptale se Emily kysele
,, To co vy, čekám až to tu konečně skončí" odvětila a zkřížila ruce na prsou.
,, Co budeme dělat?" zeptala se Kirstin, nejmladší a taky Viktorii nejbližší dívenka
,, Nevím, něco vymyslete" usmála se Viktorie, ale její úsměv patřil pouze Kirtin
,, Chcete, abych vám ukázala můj pokoj?" zeptala se nadšeně nejmladší dívenka, a když zjistila že všichni souhlasí v jejích tvářích se vytvořili roztomilé dolíčky
,, Tak jdeme" zavelela Samantha, když se odklonila od své knihy všech pět děvčat následovalo Kirstin ven z jídelního sálu.
Dívky vystoupali po dřevěných schodech, které po každém dalším došlápnutí zavrzali.
Nad schody následovala dlouhá zatuchlá chodba, Viktorie postřehla malá zrnka prachu, jenž se vznášela ve vzduchu.
Kirstin docupitala až k posledním dveřím na konci protáhlé chodby a zatáhla za mohutnou dveřní kliku.
,, Tadá" pronesla Kirstin polozpěvem
,, Nádhera" vydechla Viktorie
,, Máš to tu pěkné" konstatovala Emily a opřela se o vyřezávanou skříň. Kerstinin pokoj byl sladěn do krásné, světle modré barvy a nábytek z tmavého dřeva vše skvěle podtrhl.
Alicin pohled byl směsicí okouzlení i závisti.
Molly zavadila pohledem o malý domeček pro panenky,
,, Co to je?" zeptala se a zvědavě přistoupila k domečku
,, Tohle?, to je můj domeček pro panenky" prohlásila hlasem plným hrdosti a štěstí nad tím jaký její pokoj sklidil obdiv...
,, Můžu se podívat?" zeptala se Viktorie a když Kirstin přikývla, poklekla před domeček.
Vypadal normálně, malý dětský domeček pro panenky, jen jedna věc Viktorii bila do očí - malá panenka, která si ji přeměřovala zlým pohledem, Viktorii připadalo že ji sleduje, její černé, plastové oči na ni upřeně hleděli.
,, nepohnula se?" zeptala se ustrašeně Alice a její hlas se ve zlomku vteřiny zlomil...

...

,, Kdo?"
,, no přece ta,... panenka" upřesnila Alice a zamávale prstem ve vzduchu. Takže ji neviděla jen ona ale i Alice?!
,, Myslíš Georgiu?"
,, Co prosím" zeptala se tentokrát nechápavá Viktorie
,, Říkám jí Georgia, tak se jmenuje" zaculila se Kirstin
,, Aha" vyšlo z Viktorie ,, Georgia" každopádně ji ta panenka děsila
Chvíli bylo mezi dívkami ticho, ,,nepůjdeme dolů?" nadhodila Molly

...

Viktorie seděla v jídelním sále a proklínala každou další promrhanou minutu svého života.
Ale během několika vteřin se ozval výkřik.
Sálem se pronesl zmatek, nikdo už neseděl, všichni zděšeni pobíhaly kolem stolů a snažili se zjistit co se v domě stalo. Přičemž si Viktorie ani nevšimla že Alice a Kirstin zmizeli.
Viktorie ale tušila, odkud výkřik pochází.

...

Vyběhla schody, otočila se na podpadku a proběhla dlouhou chodbou.
Rozrazila dveře do Kirstinina pokoje.
Srdce jí tlouklo, bála se, že až moc nahlas.
Na čele cítila kapičky potu.
Byla zahalena horkem, když se dotkla svého čela, měla za to, že má teplotu.
,,Kirstin?" zašeptala ,, jsi tady?"
Odpověď jí přišla s hlasitým prásknutím dveří. V té chvíli už začala naplno ječet, nad tím co před ní leželo na zemi, spíše nad kým.
Na křídových šatech teď měla krvavé skvrny, pokožku měla téměř průhlednou a její oči byly podlité krví. ,, Alice je mrtvá, mrtvá!!!"
Viktoriina hlava pulzovala bolesttí, podlomili se jí kolena a její zrak jezdil po Aliciném zjizveném obličeji, v jejích očích už šlo vidět pouze bělmo.
Ve zlomku vtřiny ji Alice pevně chytla za nohu, a to způsobilo že se Viktorie znova rozječela.
Alice ji ale chtěla jen varovat, dát znamení, pomoct jí...
Varovat před tím co stálo za ní.

...

Poslední co spatřila byli černé, plastové oči s hustými umělými řasy.
Před očima se jí všechno rozmazalo...Neoslepla, jen teď viděla něják...jinak...
Její úhel pohledu byl v mnohem nižším bodu, a viděla tak...uměle...

...

Hlava jí třeštila bolestí, když se konečně probrala. Sotva rozlišila co jsou její myšlenky a co opravdové hlasy.
,, Nepohnula se?" zeptala se rozrušeně Alice, její hlas byl jako ozvěna která se rozbíjela ve Viktoriiné hlavě
,, Ne" zapudila její myšlenky Molly
,, je ti už líp?" zeptala se
,, Ano, doufám že Viktorii bude také" její pohled se upíral na podlahu . A v tom to spatřila, viděla sama sebe! Svou mrtvolu? ,, Ne hýbe se, vlastně, hýbu se"
Viktoriino tělo se zvedlo z podlahy a Molly vyděšeně odskočila
,, V..v-viktorie?" Alice nejistě přistoupila k jejímu tělu
,, Ano? Jsem v pořádku, nic, nic se mi nestalo" odpověděla
,, Ale, ale..."
Georgii chvíli trvalo než si zvykla na lidské tělo.
,, Já jsem přece tady!" zaječela opravdová Viktorie, ale bylo to zbytečné, nikdo ji neslyšel
,, Pojď Viky" pobídla Molly Georgii ve Viktoriiném těle
,, Kirstin, nech tady tu panenku, vidíš, že nepřináší štěstí" řekla Georgia a ukázala na Viktorii
Všechny dívky odešly, Kirstin se na panenku na chvíli s povzdechem podívala ,, Mám tě ráda Giorgio, ale musíš tady zůstat" po tváři ji stekla slza.
V pokoji už zůstala jen Viktorie a Giorgia, každá v nevlastním těle.
,, Hodně štěstí" popřála jí Giorgia a na tváři měla škodolibý úšklebek
Pak se zabouchly dveře, v pokoji už zůstala jen panenka s černýma plastovýma očima, které kdysi bývali modré.

Haleluja!

27. března 2013 v 15:05 | Jane |  Diary
Dnešek? Super!
Všechny vás moc zdravím, dnes se můžu pochlubit obzvlášť dobrou náladou, a to proto že můj miláček (knížka) se našel!
Měli jste vidět můj výraz když jsem to zjistila....
Dnešek prostě neměl chybu (až na ty dva testy co jsme psali, ale to je jen detail...)
Teď bych měla něco dodat k blogu, už dlouho se chystám na první kapitolku k Srdci ze skla, a taky můžete očekávat další kapitolu Stínů zrady!
A když se ta knížka našla tak už si jen můžu prozpěvovat haleluja!!!
Mějte se hezky, já jdu číst ♥

Stav nouze...

26. března 2013 v 18:44 | Jane |  Diary
Ahoj,
nevím čím to je ale poslední dobou mám nějákou špatnou náladu...A dnes se to vyvrcholilo!
Bylo to děsný, dnešek nestál za nic...a to z jednoho prostého důvodu, ztratila jsem svého miláčka (knížku) :(
Pro někoho by to byla jen hloupá knížka, ale já bez čtení nevydržím, ani jeden den, bohužel se nedá nic dělat, budu to holt muset přežít...
Chtěla bych začít číst novou knížku, ale to bych úplně zapoměla děj v té staré, ne že bych ho zapoměla ale prostě bych musela začít odzačátku abych se do toho "vžila"...ne že by se mě nechtělo, ale prostě nemám čas...
Dneska jsem si uvědomila jednu věc: můžete stratit všechno a jediné co vám zůstane jsou vzpomínky, vzpomínky jsou to jediné co vám doopravdy patří! Mě na mou knížku už bohužel zbyli jen vzpomínky...


,,budeš mi chybět!"

Krása ukrytá pod sněhem

25. března 2013 v 16:49 | Jane |  Básně
Tak jsem se zas jednou rozhodla napsat báseň, taky máte takovou tu básnící naladu kdy nutně potřebujete něco napsat? Já ji totiž mám! A vzhledem k tomu, jaké je venku počasí jsem dostala trochu inspirace...

Krása ukrytá pod sněhem

Když třypytivé vločky snáši se k zemi,
když stromy tančí ve větru,
když zimní dny byli opět vráceny,
když země se odklání světlu...

Bylo jaro uvězněno pod pokrývku sněhu,
bylo udušeno zimou,
k jaru snad každý cítí něhu,
teda většinou...

Kdy země osvobodí jaro,
kdy zima odejde už pryč,
to nám snad počasí lhalo,
když zima už ignoruje náš chtíč?

Já ptám se kdy,
kdy už na nás dýchne čas,
jaro se uzavřelo do hluboké tmy,
kdy uslyšíme ptáčků hlas?

Kdy slunce nás bude hladit po tvářích?
Já ptám se kdy?
Kdy budeme se koupat ve slunečních zářích?
když jsme po jarní louce šly...

Snad jednou,
se splní náš sen,
kdy zimní dny zblednou,
a jaro vykoukne ven.


Omluva...

24. března 2013 v 13:41 | Jane |  Blog
Moc se omlouvám všem co se přihlásili do soutěže na mém minulém blogu - "dreams on picture" , všechno se mi smazalo, a soutěž ruším, a stydím se za to, opravdu, je mi to vážně líto :(...
Ale už je to prostě tak, moc děkuju všem co se přihlásili, všichni jste byli skvělí, všechno co jste pro to udělali bylo skvělé, moc se vám všem omlouvám, opravdu moc.
Tento článek věnuju vám, všem soutěžícím, je mi to moc líto...
Doufám že to chápete...

Nový desing

23. března 2013 v 21:38 | Jane |  Blog
Čekala jsem že na tento článek jednou přijde, prostě jsem se po několika týdnech s tímto blogem rozhodla něco udělat! No a po několika nezdařených pokusech o to vyrobit hezký a působivý desing jsem se rozhodla si objednat desing u Coco, a musím říct že jsem naprosto spokojená! Skvěle podtrhuje tento blog a dodávámu tajemné atmosféry... Co myslíte vy? Hodí se sem? Jak se vám líbí? Orientujete se tu dobře?
Stále můžete v záhlaví blogu vidět aktuální články, nebo jiné novinky, takže pokud se tu neorientujete podívejte se do záhlaví, v menu jsou všechny rubriky, affs atd...
Já jsem s desingem spokojená na 100%
Moc děkuju Coco! :)


Srdce ze skla - anotace

19. března 2013 v 15:02 | Jane

Zdravím,
takže, nakonec jsem se rozhodla napsat k nové, slíbené povídce i anotaci, nevím, jestli jsem v tom nějáký přeborník, ale alspoň jsem se snažila. Také se chci zeptat jaká obálka se vám líbí víc (levá nebo pravá?)
No a teď už k příběhu...

.................................................................................................................

Představte si, že zavřete oči a uvidíte místo, o kterém si myslíte, že je pouhým snem.
Představte si že zjistíte že to sen není.
Jednoho dne se na tom místě objevíte, aniž by jste to chtěli, objevíte se tam, protože vás potřebují...

Jenny je obyčejná holka, chodí do školy se svým nejlepším kamarádem, má dva mladší sourozence a matku, ale jednoho dne se všechno změní, její život se obrátí vzhůru nohama a ona pozná neuvěřitelné místo, kde ji z neznámého důvodu hledají.
Místo kde ji hledají, aby našli srdce ze skla, Jenny ale nemá ani nejmenší tušení proč potřebují zrovna ji...

Na místě ve tvých vzpomínkách,
kde sny se plní ve dne,
naděje navrací se, zlehýnka,
když spatří srdce ve skle.

Už roky ji hledají,
o tom ona nemá zdání,
čekají,
ale skáza se k nim sklání...

Když poslední naděje,
zmizí a promění se v prach,
a ten pak vítr odvěje,
dostaví se strach...

Ale zrovna ve chvíli,
kdy se zdá být všechno marné,
z kleci rozlétnou se motýli,
a nejistota stárne...

Vtom probudí se dívka ze snu,
aby mohla jít jim vztříc,
a pravou tváří odvrátit je zlu,
a své jméno jim jít říct...

Jestli najde srdce ze skla,
jesli zdělí tuto zvěst,
jestli odvrátí zem od zla,
to zjistíme jen z hvězd...


Rudá jako rubín

16. března 2013 v 14:08 | Jane |  Recenze - knihy
Autor: Kerstin Gier
Originální název: Rubinrot
Přeložila: Tereza Pecková
Série: Drahokamy
Díl: 1.
Dechberoucí příběh o cestování časem, lásce a mnoho dalšího....
Kerstin Gierová nechává ožít ten nejkrásnější pocit na světě!



Návrat...

15. března 2013 v 18:46 | Jane |  Diary
Zdravím!!!
s radostí vám oznamuji že se vracím, a musím říct - bylo fajn si dát chvíli menší pauzu od blogování...opravdu....
Ale moc dlouho jsem to nevydržela (víte jak se mi po vás stýskalo?!) , ovšem za všechen ten čas co jsem byla pryč...se tolik věcí které vám musím povědět!!!
Takže, za prvé, objevila jsem tu totálně nejlepší knížku (rudá jako rubín), momentálně jsem u druhého dílu (zítra se můžete těšit na recenzi!) a říkám, první díl jsem přečetla za dva dny, do druhého jsem "nahlédla" zatím jen dvakrát a už jsem za půlkou, u té knížky bych klidně mohla strávit hodiny a hodiny...(kdyby nebyla ta pitomá škola!!!)
Za druhé, samozdřejmě jsem nezapoměla ani na slíbenou povídku (PS- pořád netuším co vymyslet za název...) ale, mám už předepsanou první kapitolu, a samozdřejmě anotaci (ta tu bude v pondělí)...
Takže... to bude asi tak všechno....

pápá vaše Jane


pozastavuji...

6. března 2013 v 20:00 | jane |  Blog
Vím, že jsem tady ňejáký čas nebyla, a teď na blogování celkem kašlu....asi mi došly nápady o čem psát, potřebuju si prostě na chvíli odpočinout od blogování....takže žádné vykecávání a rovnou k věci-pozastavuji blog, pár týdnů sem nebudou přibývat nové články a nebudu moct ani obíhat affska (Takže si mě prosím vyškrtněte z kontrol affs atd..,)

Děkuju za pochopení ;))